Rok 1992 byl rokem BOMBASTICKÉHO FILMU S PITORESKNÍ ZÁPLETKOU. Scénárista Ota Melichar přizval ke spolupráci širokou tvůrčí obec Gamery a tak se ve scénáři objevilo několik nápadů Dana Krutskiho a pasáž Krista a ďábla, inspirovaná hrou "Vězení" křesťanského divadelního souboru Kairos je dokonce Vladimírem Váchou i režírovaná. To jsme však trochu předběhli.
Je 20. únor a na Letné probíhá konkurz. Ze židle náhle vstává dívka a křičí na činovníky Gamery, kterým až po chvíli dochází, že to je součást její scénky. Když potom předvede dlouhou ukázku z "Malého prince", ve které přechází z češtiny do francouzštiny, je přijata dokonce jako asistentka režie a spoluorganizátorka. Na své bedro postupně přejímá mnoho úkolů, aby doslova pár hodin před začátkem natáčení v červnu vše odmítla.
Podobně zaujala i pohledná letuška Lucie Nováková, zazpívavší tklivou slovenskou píseň. O. Melichar ihned na místě připsal roli zpívající letušky bez zaměstnání a opět až do června s ní byl v pravidelném telefonickém styku, aby pak i Lucie ve filmu neúčinkovala (nedostavila se na natáčení).
Na konkurzu byli i lidé serióznější. Například v komisi zasedla Jana Moravcová, tajemná žena z Jihlavy, odnepaměti se zabývající různorodými aktivitami na poli české kultury, hrůzyplnými americkými filmy třicátých let, členstvím v obskurních řádech či známostmi v různorodých vrstvách evropské společnosti.
Její patnáctiletá dcera Katrin Ebrová se objevila na opačné straně stolu, a přestože na konkurzu nijak neoslnila, zařadila se po boku své matky ke stálým spolupracovníkům Gamery.
Kdo však zaujal hned, byl rázný Moravák Igor Martínek, který inzultoval figuranta Martina Šustu a svou větu "Udělám do tebe ďůru, ty šašku" si s sebou donesl až do BOMBASTIKU, kde spolu se Slovákem Albertem Tatarkem ztvárnili dvojici šovinistů. Později se Martínek stal šéfem počítačové sekce Gamery.
Jak se na tomto konkurzu stalo téměř zvykem, ke komisi (J. Moravcové) se dosti neomaleně chovala Dagmar Housková a vysloužila si tak roli sestry.
Její sestru v BOMBASTIKU představovala další konkurzistka Lenka Hanáková, herečka Vinohradského divadla, všestranná profesionálka.
V té době již měla hlavní ženskou roli Jany přislíbenou Renata Tesařová, o níž bylo v Gameře známo, že má "kulturní kořen a střevo".
Přesto nechtěl scénárista s novou tváří v hlavní roli riskovat a tak původně spíše žert, že tato postava nepromluví ani slovo, se nakonec stal skutečností.
Také o třech mužských hrdinech již bylo rozhodnuto. Role válečných veteránů z Vietnamu, Kuvajtu a Jugoslávie obsadili D. Krutski, M. Šusta a O. Melichar.
BOMBASTIK měl být dle původního plánu částečně loutkový. V několika scénách (např. upálení Jany či tanec v kavárně) měly hlavní představitele částečně zastoupit hadroví dubléři. Eva Eliášová-Moutelíková však svému slibu nedostála a čtyři loutky nezhotovila. Zakázka nebyla svěřena ani nikomu jinému, protože Moutelíková udržovala Gameru v naději do posledních chvil.
Děj BOMBASTICKÉHO FILMU se dá buď odvyprávět zcela podrobně, nebo shrnout do několika vět.
Navrátivší se veteráni shledávají, že válkou je poznamenán jak jejich domov, tak oni sami. To jistě není ve filmu nijak nové téma. Válka však není také nic nového a přesto se stále s velkým úspěchem dočkává nových a nových zpracování.
V závěru filmu se možná spolu s Janou dozvídáme, že tři veteráni se vlastně domů nevrátili, protože padli. Možná tedy ani nepřijeli, na předměstí Prahy se nerozešli, u Jany se nesetkali, jejich původní představy o uvítání se s milenkou se nezměnily a na společnou procházku nevyšli.
Jak film objasňuje autor scénáře O. Melichar? "Chcete-li nějakou myšlenku vyjádřit symboliky, metaforicky... a máte na to nějaký nový, neopotřebovaný a přesný plán, může se stát, že to většina lidí nepochopí, či si vyloží jinak (což by vám nemuselo vadit). Násilně, kostrbatě, složitě, vykonstruovaně.
Lepší je (dle mé zkušenosti) jen naznačit směr. Vynoří se mnoho teorií oním směrem směřujících. Jejich spletenec pak jest oním výsledným vyzněním. Dobré je, nemáte-li sám jasnou představu (jako když film někoho jiného sledujete), při jeho tvoření jen pár symbolů použijete, které snad cosi naznačovat by mohly (BOMBASTIK).
Úplně nejlepší je nemít žádný alegorický cíl. Pak se můžete oproštěni od jakýchkoli svých původních záměrů kochat výklady diváctva (P. Velenský o VEČÍRKU)."
Při jiném vnitřním rozpoložení však O. Melichar říká: "Nesmíte to špatně pochopit. Samozřejmě, že vím, co mám filmem na mysli. Celkově. Jen bych vám u některých scén či záběrů nebyl schopen přesně definovat, že tohle a tohle znamená to a to. Bouchnu vás do hlavy. Všechno se vám zamotá. Nebudete přesně vědět, co vidíte, či co to znamená. Co však pochopíte, je, že takhle vidět a přesně to nechápat znamená mít přesnou diagnózu číslo xy = otřes mozku.
Daleko zajímavější, než tyhle řeči, jsou některá fakta okolo BOMBASTIKU: ústřední hudbou je LP Final Cut od Floydů. Bohužel už přesně nevím, kdy, v které fázi práce na filmu jsem tu hudbu vybral. Zdála se mi přesná. Tak jsem se podíval na texty, jestli se to nebude třískat. A představte si, ono nejen že se to netřískalo, ono to vypadalo, jako kdybych děj napsal podle nich. No, to jsem možná přehnal, ale nálada je přesná. Což vlastně taky není nic zvláštního - mít s někým stejný názor na takovou věc , jako je válka.
Další zajímavost: nedávno jsem viděl jakýsi film - troj- či čtyřklip na tyhle floydovské skladby. Dost se mi líbil. Ale myslím, že BOMBASTIK je výstižnější - silnější."
Pokud to bylo možné, točilo se na místech, jako je Karlův most, Kampa, Loreta, Nový svět, Staroměstské náměstí.
Pokud to bylo možné, točilo se s osvědčenými herci Gamery, kteří doplnili výše zmíněné obsazení: Palatý ztvárnil Vietova otce, Macháčková třetí Šustovu (Šust = jméno postavy z písečné války) sestru, Vondruška veselého chlapíka a mrtvého Jugova otce, Matoušek úspěšného muže, Sobotová servírku, Štěpánek řidiče.
Vedle nich se objevila plejáda vycházejících hvězd: J. Moravcová jako Šustova kramářská matka, K. Ebrová - Jugova mrtvá sestra, Petr Moos - ďábel, Lenka Jirsová - francouzská kurva, Ivan Hladík - cizinec a Jugův mrtvý bratr, Dagmar Hazdrová - hlasatelka.
Opět si zahrál i Petr Slavík (stojící muž). Ten však bohužel jednou porušil životosprávu a: "Tehdy jsme natáčeli scénu na lodičkách. Vůbec jsem neviděl, co točím. Hrozně mě bolela hlava a nemohl jsem v hledáčku nikoho najít. Bylo to hrozné."
Na výsledku to naštěstí není patrné. Odlišný názor má však na jinou scénu D. Krutski: "Točili jsme s Palatým u Zity scénu setkání Vieta s nepravým otcem. Tomáš byl ve formě. Nejdřív jako obvykle vytočil Otu, když mu řekl, že má jen hodinu čas a pak se rozpovídal. Seběhli se lidi snad z celýho Žižkova, aby si ho poslechli. Byla to nejlepší část z celýho natáčení. Pořád jsme přidávali větší a větší ptákoviny a Ota je tam nechával. Výborně se mi hrálo. Skvělá mimika. Když jsem to pak viděl - Slavík mi uříz hlavu! Já se tak snažil a on mě uříz. Já samozřejmě hrál, i když mluvil Tomáš. Bezvadně jsem na něj reagoval. A on mě uříz!"
Byla to převážně pravda, i když by si to někdo mohl vykládat jako Krutskiho mírnou averzi proti kritikou lépe hodnocenému kameramanovi.
"Uříznuty" však byly i jiné věci: Již zmíněná Lucie Nováková a její letuška smutně zpívající "Tichá noc, svätá noc". Krutskiho skok z Karlova mostu a Vietovo a Šustovo poloimprovizované obtěžování děvčat při "herecké přestávce". Z loutek zbyla jen rozpouštějící se sádlová figurka Vieta.
Asi nejdiskutovanější scénou je kánonovitý trojmonolog tří Šustových sester. O. Melichar ho obhajuje: "Dost jsem nad ním přemýšlel a stojím si za ním. Ano, je bez střihu, špatně srozumitelný a dlouhý, neúnosně dlouhý. A to je ono! Jsem stejného názoru jako Karel Šůcha, vedoucí Laury a jejích tygrů. Musíte to dát divákovi pocítit! Je totiž rozdíl něco znát z doslechu a věřit, že je to strašné a nebo to prožít na vlastní kůži. Kdybych ten monolog zkrátil na třetinu, divák by pochopil, že Šust se z něj mohl sesypat, ale nikdy by nepoznal, co Šust opravdu cítil. Takhle to pochopil. Film je umění zkratky. Umění zkratky je něco jiného než soustavná aplikace zkratky.
Točíme film o všech hrůzách, které s sebou přináší válka. Lidi si řeknou: ,Hm hm, válka je hrozná‘ , ale to vědomí samo o sobě není tak silné, aby nebyli ochotni nějakou tu spravedlivou válku schvalovat. Teprve kdybych jim mohl urvat nohu a nechat je krvácet v ledovym bahně, možná by pochopili, že ,spravedlivá válka‘ je to samý, co sladkej ocet."
A dobové kritiky?
"Je to perfektní film. Ještě tak čtyřicet jich natoč a budeš jak David Lynch."
"Moc se mi líbily ty básničky."
"Nelíbí se mi to. Proč? Protože tomu nerozumím."
"Moc dlouhé básně. Které? No - všechny."
"Je to lepší než DON GIO* ."
"Ta hlasatelka na začátku nám řekne, o čem film bude. To je špatné, jako za starých komunistických časů v televizi. Že mluví o jiném ději? Toho jsem si nevšimla." (E. Bobková - prof. FAMU)
"Ta hlasatelka na začátku to čte. To je chyba. Všimněte si, že hlasatelky všechno mluví zpaměti." (V. Šimek - filmový funkcionář Artama)
A na závěr slovo scénáristy: "Když Viet vypráví Janě, co dělali vojáci ve Vietnamu s domorodci a naopak, oslovuje ji ,Milá Jano‘ a vyslovuje to tak, aby bylo patrno ono Mi-lai, což je vietnamská obdoba Lidic. Dal jsem to tam spíš kvůli sobě, rozhodně nikomu nezazlívám, že si toho nevšiml, nebo že to nezná. Některá jiná ,přehlédnutí‘ či neznalosti mě však poněkud udivují... Myslím, že je to náš nejlepší film - no, nebo spíš můj nejoblíbenější. Může vám připadat trochu smutný. Možná hodně smutný. Ale taky se můžete ptát, jestli to není způsob, jak si z vás vystřelit. A vždycky budete mít pravdu. Znáte Lynchův a Frostův TWIN PEAKS?"