Jako by Gamera tušila rozpad federace, rozhodla se, že Timothy Dalton v Bratislavě stále není to pravé kokosové (film "Dech života - 007").
A tak Krutski a Melichar jedou na jih Prahy zhlédnout dětské ekologické představení "Stromák" s Jožkou Kořenkem v titulní a jediné roli. Ihned (nemajíce nikoho vhodnějšího) se rozhodují bývalého člena Ostravské činohry, nyní majitele "Divadla do bytu Jožky Kořenka" obsadit do role 007.
Jožka nabídku přijímá a již nic nestojí v cestě přípravám na JAMESE BONDA (KONEČNĚ) V PRAZE. V cestě, na jejímž konci je odmítnutí z festivalu Rychnovská 8 a speciální "malovaná vázička" z Prix Tokio JVC 1991.
Bude BOND V PRAZE parodií? ptali se mnozí (např. D. Vondráček v MS). O. Melichar odpovídá: "Ne, parodie na parodii je nesmysl* . A Bond sám o sobě už je parodií. Parodií na sebe sama, či parodií na knižní předlohu. Ale ani to není přesné. I tam je přece humor. Proto ho mám rád, podobně jako Jonese a Te rminátora. A podobně jako Jones ve VESMÍRNÉ PATROLE to bude klasický filmový 007, mírně handicapovaný technickou nevybaveností (i když ne zcela) na své dovolené, zasazený do ryze českých reálií. Jejich důvěrná znalost je naopak naší výhodou oproti scénářům ,klasické řady‘." Tento princip světoznámého hrdiny v srdci Evropy se završí o dva roky později v T 4.
Jsou zabiti a oloupeni tři klíčníci ministerstva vnitra (A. Matoušek - kulka, J. Kňákal - nůž, D. Krutski - foukačka). Zmizí registr svazků agentů STB. Případem je pověřena pracovnice FBIS (V. Macháčková - v té době pracovnice FBIS). V Poděbradských lázních, kde navštěvuje (a obdarovává jednobarevnou rubikovou kostkou) svého kolegu (M. Šusta), poznává odpočívajícího Jamese Bonda. Po obvyklém důvěrném seznámení svolí 007 věnovat zbývající tři dni svého volna spolupráci s českou vyšetřovatelkou. Za zvuků Smetanovy "Mé vlasti" odjíždí do Prahy. Při nezbytné prohlídce jejích pamětihodností (rozhledna, fontána, Hrad, orloj, federální shromáždění, včas předtočený růžový tank) dozrává v Bondovi plán.
Z ochozu domu potravin zjišťuje svědomníkem nejprohřešivšího se poslance FS (T. Palatý). Stopohledačem pak sleduje jeho kroky do žofínské zahradní restaurace, kde poslanec jednal s muži v rubáškách -Kašparem (Z. Kymla), Grigorijem (D. Hrabák) a Baltazarem (A. Tatarko). Po jejich stopách se Bond přes obchody se špekem, vodkou a prezervativy dostává až k budově pražské pobočky KGB. Jeho podezření se tak potvrzuje.
Ani KGB však nespí. Varuje komunistického poslance (ládujícího se kaviárem ze škopku a obklopeného prostitutkami) před Bondem a žádá o jeho likvidaci.
Bond s pomocí magnetu zdolává poslancovy sekerníky a na motorové kladce po lanku vystřeleném kuší vniká do jeho domu. Namísto registru svazků však nachází dopis, ze kterého vyplývá, že on sám je naopak podezříván z držení tohoto dokumentu.
Při odchodu vytuší za stromem dalšího protivníka. Neodhadne však správně jeho výšku. Obhodí kmen škrtícím lankem příliš vysoko, a tak ho trpaslík (Jiří Suchý) injekcí imobilizuje. Bond se probouzí v improvizované mučírně. Protože nemá co prozradit, poslanec ho po využití široké škály typicky českých úkonů nechává viset a zklamán odchází souložit. Bonda vysvobodí tajemná žena. Tato postava se již několikrát ve filmu objevila vždy s jinou dvojicí čistokrevných psů. Role byla původně psána pro M. Kyrčivovou, nakonec ji brilantně zahrála Evona.
Bond s vyšetřovatelkou ztrácejí stopu a tak líčí past. Předávání aktovky mezi sedmi muži ve Stromovce za zvuků Verdiho Traviaty je další již zklasičtělou scénou filmů Gamery. Bond, pozorující z bazénku periskopem okolí, spatřuje tajemnou ženu s bobtaily. Pronásleduje ji, ale zdrží se s ninžou a jeho dědečkem. Když se už domnívá, že znovu ztratil stopu, na cestě nachází dopis adresovaný 007.
V další scéně se od televizní hlasatelky dozvídáme, že registr svazků se neztratil, pouze byl omylem založen dospod štosu. Kamera švenkuje z obrazovky na postel, kde Bond trochu nesvůj tajemné ženě odůvodňuje své momentální selhání nezvyklou místní stravou a odvádí pozornost ke Kašparovi, Grigorievovi a Baltazarovi (KGB), které střílí oknem za svými zády. Po titulcích identifikujeme konečně i vraha tří klíčníků - tím je pochopitelně scénárista (O. Melichar).
Po opakování titulků se Bond vrací ke svému lehátku v parku poděbradské kolonády, kde jej stále ještě očekává nepříliš oblečená dívka z úvodní části filmu.
Nejvíce diskutovanou pasáží je šestiminutová Bondova procházka Prahou v první čtvrtině filmu. Režisér Melichar to předvídal již ve střižně, ale přesto žádný z původně plánovaných záběrů nevypustil a nemínil o tom uvažovat ani nikdy později.
"Mně se to tak líbí a proto to tak je. Když to chce Lojza jinak, ať si to natočí jinak. Ostatně, kdybych to natočil podle Lojzy, nemuselo by se to líbit Frantovi. A i kdyby se to líbilo oběma, ale mně ne, co bych z toho měl? Možná, až mi Lojza s Frantou přinesou takovej balík peněz, abych se filmem mohl živit, přestože mě to nebude bavit, najdu si jinou zábavu. Třeba šlechtění růží. Ale nechoďte mi pak proboha říkat, ať je zaštipuju takhle a ne takhle."
To můžeme považovat za vyznání Melichara - scénáristy. A co k tomu dodá Melichar - režisér? "Nechci tvrdit, že BOND, či kterýkoliv jiný film Gamery, před ním, či po něm, tak jak vypadá, vypadá tak, jak jsem si ho představoval. Nemyslím jen technickou kvalitu obrazu a zvuku, nebo rekvizity, kostýmy, ale i práci kamery, potažmo střih a především herecké výkony, které jsou dle mého názoru vždy v první řadě vizitkou režiséra. Dá se říci, že i se svým nejoblíbenějším filmem (aniž bych mohl říci, který to je) nejsem spokojen více jak na osmdesát procent."
Tak jsme se od nevinné vlastenecké scény dostali dramaticky až osudově k tvorbě Gamery jako celku, abychom zjistili, že její filmy budou patrně čím dál víc patřit mezi tzv. menšinové. Abych parafrázoval Pavla Pejchu, odhalili jsme tak mnoho nového a zajímavého. Bohužel však, co je nové, není zajímavé a co je zajímavé, není nové.
Zajímavé by mohlo být hodnocení protagonistů samých.
Palatý: "Mně se to líbí. Fajnšmekr si tam to svoje najde."
Kořenek: "No, možná by to chtělo trochu sestříhat..."
Krutski: "Znovu jsem v sobě objevil herce a kaskadéra (pád z balkónu). Už nechci stát za kamerou!"
A Petr Slavík, který ho za ní záhy nahradí: "V těch filmech je víc, než se na první pohled zdá. Spousta myšlenek mi došla až při dalším shlédnutí." Je ironií, ale osudem střihače a postozvučovače, co později říká o filmech, na kterých sám spolupracuje: "Nevím, opravdu nevím, jaký ty filmy jsou. Když je vidím milionkrát při výrobě, nemůžu se pak na ně vůbec podívat."
Obraťme list. Krátce před začátkem natáčení pořádá Gamera doplňovací konkurz na epizodní role lehkých děvčat zlého poslance. Do filmu se jich dostalo pět. Atraktivní nezletilá Táňa Beranová pak koketuje s obsazením ještě v několika filmech (VEČÍREK, ROZPAROVAČ, CHUDÁK A PSYCHOPAT, PÁTEK 30.). V žádném se však neobjeví. Naopak Petra Sobotová dostává ještě v Bondovi příležitost jako děvka v mučírně (místo I. Přibilové), poté hraje ve VEČÍRKU, ROZPAROVAČI a BOMBASTICKÉM FILMU. Vždy však pouze v malých úlohách. (Až na VEČÍREK, kde je všech třicet rolí hlavních.)
Také Hana Nejtková se objevuje v následujícím VEČÍRKU.
Terezii Hošťákovou si režisér Melichar na konkurzu vyhlídl do role dívky ležící v Poděbradech vedle Bondova lehátka pro její hezký obličej, aby ji pak do trávy položil tváří k zemi. (To možná inspirovalo režiséra Vondráčka k tomu, aby jí v televizní Tutovce v lednu 1992 sežmoulal dlouhé vlnité vlasy do nic neříkajícího drdolu a trvalo téměř dva roky, než je divák spatřil rozpuštěné.)