"Byl večer po namáhavém natáčecím dni a jak je u nás zvykem, hovořili jsme na závažné téma. Náš nový mladý kameraman se do debaty nemohl zapojit, protože s námi spolupracuje zatím krátce a nemá proto takové kvantum vědomostí. Je však bystrý a přičinlivý. Protože by mohutný příval údajů nestačil tak rychle chápat, část debaty si natočil.
Díky Pavlu Stibůrkovi tedy můžete dnes vidět tento politický sriler. Kdybyste mohutný příval údajů nestačili tak rychle chápat, Pavel vám pak může celé tema pomalu zopakovat, neb se ho již naučil zpaměti."
Tuto oslavnou řeč na kameramanovu adresu přečetl 7. října 1993 při slavnostní premiéře filmu JAK TO BYLO V 48 jeden z členů vedení Gamery. A není k ní o vzniku snímku příliš co dodat. Podle způsobu natáčení se dá označit jako VEČÍREK 2.
Stibůrek vycítil uvolněnou tvůrčí atmosféru večera (28. června 1993) na chatě v Krkonoších (po natáčení Krakonošových scén do T 4) a požádal Šebestu, Krutskiho a Melichara o trochu improvizace. A tak dokumentaristickou kamerou s minimem střihů natočil tento šestadvacetiminutový snímek.
Sledujeme vesnického autobusáka, vezoucího stevemcqueenovského drsňáka z velkoměsta a starou babičku. Drsňák v rodinné atmosféře rozdrkotaného vozidla postupně roztává a na konečné všichni tři společně navštěvují vesnickou hospůdku. Po intermezzu s místní policií se děj přenáší do roubené chaloupky, kde reportážní tým České televize natáčí se stařenkou a jejím vnoučkem povrchní anketní interview na téma využití volného času. A teprve zde se po bezduchých všeobalujících hospodských blábolech dostáváme pomalu dovnitř k onomu skutečnému, dějinotvornému jádru.
Poznáváme, že neexistují lidičky a osobnosti, ale že každý jeden z nás nese svůj díl na tragedii českého národa v osudném osmačtyřicátém roce, jehož kořeny vyrážejí z ještě hlubších, válečných nánosů.
Baba hnusná a její vnuci Vašík a Otík svou kolaborací z ignorance spáchali hřích i na vlastní rodině. A tu, po pětačtyřiceti letech v sobě televizní moderátor poznává tak dlouho pohřešovaného vnuka Vašíka.
Vesnický autobus se svým původním, ale již přerozeným a přitom vlastně nezměněným osazenstvem symbolicky mizí za obzorem na cestě zpět mezi nás.
Zatímco Krutski OSMAČTYŘICÁTÝ nepokládá za film, Melichar si libuje, s jak malým vynaložením se podařilo realizovat tak závažné dílo, Šebesta neříká nic a Stibůrek, potom co ze závěrečných titulků vystřihl svůj ksift, se libě usmívá.
A v jakém obsazení se projekt uskutečnil?
Krutski - autobusák Vávra, reportér, Vašík
Melichar - drsňák, psychiatrický zřízenec, policista, Otík
Šebesta - baba hnusná, lékař
Stibůrek - hostinský, kameraman České televize