Ti z vás, vážení čtenáři, kteří narazí v křížovce na "zimního plaza na osm" a neví, patří k té šťastnější mladé generaci.
Předkládám vám tedy zkráceně jedno heslo z "Malé československé encyklopedie" vydané 1986:
Polevoj, Boris Nikolajevič 1908 - 81, rus., sov. prozaik, publicista, veřejný činitel, vojenský dopisovatel Pravdy. V románě PŘÍBĚH OPRAVDOVÉHO ČLOVĚKA o skutečném hrdinovi Velké vlastenecké války, letci A. P. Meresjevovi, vytvořil obraz sov. člověka, jehož charakter se prověřuje ve výjimečných situacích.
Dnes, po devětaosmdesátém roce, se dozvídáme, že například hrdina Sovětského svazu im memoriam Otakar Jaroš nemohl komunisty "ani cítit".
Možná, že památka letce Meresjeva, který spadl, dlouho se plazil sněhem, přišel o nohy a zatančil na protézách kozáčka, aby přesvědčil komisi o své letuschopnosti, potřebovala také očistit. Ať už ano, nebo ne, Gamera tak učinila.
Sotva měsíc po natočení JONESE je dokončen scénář MERESJEF 3 (známý také pod distribučním názvem MERESJEF A ŽENY) a začíná natáčení.
V titulní roli se objevuje MVDr. Jan Kňákal (který měl ztvárnit už v JONESOVI jednoho z polodivokých).
Trojka v názvu filmu je proto, aby scénárista nemusel vysvětlovat Meresjefův přesun ze Sibiře na poušť.
Všechny Meresjefovy plazící scény jsou natočeny během jednoho dne v komořanské pískovně.
Dejme slovo Petru Velenskému: "V MERESJEFOVI, ani v žádném dalším filmu už jsem hrát nechtěl. Má se skončit na vrcholu. Ovšem nabídku na trénování chřestýše jsem rád přijal. Měli jsme vyjet okolo oběda. Původně jsem chtěl ráno v hadově teráriu zhasnout, aby byl trochu ztuhlý a lépe ovladatelný. Terárium ovšem nemělo samostatný vypínač a celou řadu jsem zhasínat nechtěl. Tak jsem ho naložil pěkně vyhřátého. Alespoň budou jeho pohyby na prosluněném písku přirozenější. Když jsem ho na Honzu v pískovně vypustil, režisér jen vykřikl ,Oba plazit‘ " a kamsi poodešel. Ne, nebylo to nebezpečné. Znám několik mnohem rychlejších hadů, než je chřesťák."
MERESJEF je v podstatě film povídkový. Hrdina se plazí a přitom vzpomíná na různá osudová setkání, či nesetkání s ženami ve svém pohnutém životě. Sledujeme jeho vnitřní vývoj od rozháraného mladíka až po zralého muže, plně vyspělého a se sebou samým spokojeného.
V původně sedmi vzpomínkách představuje Meresjefa sedm dalších herců. Nevyrovnanost povídek a nevyrovnanost hereckých schopností je citlivým obsazením vyrovnána s až překvapujícím úspěchem.
ZNÁSÍLNÍCI (Melichar, Evona) je baladou o bezdomovci a oběti.
NEVĚRA (Albert Tatarko, Kyrčivová) - jak medvěd parohy nasadil.
ČTENÁŘI (Kymla, Ingrid Kareagiová) - o osobní citové ustálenosti. Nepoužitý motiv souložících z JONESE.
NESETKÁNÍ (Vondruška, Denisa Staňková) - o osudových nesetkáních. Hudba "Bloumám ulicemi".
MIČURINOVA ULICE (Palatý, Jolana Kodešová) - o období citové rozkolísanosti.
PŘISÁTÁ (Krutski, Dominika Klinerová) - o nebezpečí vášnivých polibků.
POLITEJ PIVEM (Martin Vokoun, Drašnarová, Kateřina Zimová, Völfelová) - o úskalí přitažlivosti v kavárně.
Poslední dvě vzpomínky nebyly do MERESJEFA zařazeny pro špatnou technickou kvalitu. Ze stejného důvodu nemohla být použita sekvence, kdy Pavel Vondruška sráží slona pěstí, a také další, kdy Palatý rozstřílí samopalem svou dívku za to, že ho poprskala. Této scény se však Melichar nemínil vzdát. Nechal celý film přepsat na video se sedmivteřinovou mezerou.
Když pak v lednu 1991 Gamera pořizuje kameru Japan Victor Company Video Home Systému, odjíždí štáb s J. Kodešovou do původních interiérů a scénu znovu aranžuje. Když je vše připraveno, dochází baterie. Další den se tedy aranžuje krvavá lázeň potřetí a tentokrát naposledy.
MERESJEF je pak dozvučován již přímo na video a ve své původní, filmové verzi je nepromítatelný.
Spojovací komentář je pochopitelně v ruštině. O překlad se z 95 procent zasloužil RNDr. Petr Kodym, polyglot a lingvista. Aby byla ruština srozumitelná bez zpětného překladu či titulků, některé méně známé výrazy nahradil O. Melichar jejich srozumitelnějšími synonymy takzvané západoslovanské ruštiny a komentář, tedy vlastně tok Meresjefových myšlenek, i sám namluvil.
Velenský: "Možná se vám ten přízvuk zdá šíleně přehnaný, ale oni tak opravdu mluví. Je to stejné, jako když se učíte oxfordskou angličtinu a pak přijedete do Ameriky. Myslím, že se v tom příšerně protahovaném důrazu odráží velikost těch zemí. Je to prostě tak!"
Hlas myšlenek je smíchán s reálným chrčením plazícího se člověka na pokraji sil (Krutski).
Je myslím zbytečné zdůrazňovat perfektně "sedící" hudbu. Každá vzpomínka je provázena jednou písní. Jožka Kořenek (pozdější Bond): "Mám rád ty klipy. No, jak se tam mezi nimi plazí ten člověk."
Zajímavou vzpomínkou Z. Kymly můžeme povídání o MERESJEFOVI 3 pomalu uzavřít:
"Řikali (Melichar, Krutski), že ta holka (Kareagiová) přijde, a hned to s ní natočíme. Kurvá, nikdy ji ještě neviděli, jen její fotku. Tak jsem se na to... vykašlal. No nevěřil jsem, že přijde. Pak mi zavolali domů, kde prej jsem, že se čeká jen na mě. Tak tam jedu a vona už ležela svlíknutá v posteli. Hned mě k ní nacpali pod duchnu, jen ve slipech. Voba jsme si četli. Vona mi pak měla sjet rukou vod krku až dólu pod tu peřinu. No a představte si, že mě za něj chytla. Já se hrozně lek a museli jsme to jet znova. Pak jsem měl na ni vlízt a furt jsme si četli. Jak na ni lezu, vodhrnula se duchna a bylo vidět, že má kalhotky. Tak se to zas vopakovalo.
Nejhorší bylo, že měla s sebou svýho kluka. Ota mu povídá, ať tu duchnu drží za roh. A von držel. Ani necek. Dyž jsme to natočili, vona ho poslala do krámu, protože měli jít někam na mejdáč a neměli flašku. Jak vodešel, vona začla vykládat, že dyby jsme ji vobsadili vo půl roku dřív, že by nevěděla, jak to má hrát. Bylo jí devatenáct! Měla pěkný tělo, vostatně znáte ho z filmu. Pak povidala, že dyby věděla, že se bude hned točit, tak toho svýho kluka nechala doma a mohla to hrát bez kalhotek.
Ota něco blekotal, jako že to v tomto případě ani nebyl režijní záměr, ale že není všem dnům konec. Určitě se mu hned v hlavě honily všelijaký divoký scény. Pak už ji nikdy nikdo neviděl. Voni (Melichar, Krutski) za ní jeli i do toho podnájmu, co bydlela, ale už byla vodstěhovaná. Škoda. To mohlo bejt eště, kurvá, ňákýho umění."
Na konci filmu se Meresjef podívá na hodinky, vyskočí, u servírovacího stolku se osvěží kolou s pár kapkami citrónu a odjíždí* ve svém BMW.
* Volně dle povídky "Roderick Baxter v poušti" z knihy "Krev a mlýko", (C) Fe Pata 1985,1986