V době premiéry VŠEDNÍHO DNE II. se již připravoval scénář povídkového filmu pro léto 1988. Z původních čtyř příběhů se realizoval jediný - TO BYLA ALE RÁNA.
Příběh V LESE měl být oslavou přírody a přírodního způsobu života: mladý muž s bandaskou chodí do práce a zpět skrz hluboký hvozd, kde se posléze setkává s jakousi transformovanou představou lesní žínky. Oba pomalu, ale jistě překonávají hlubokou propast mezi svými životními styly. Nakonec ji samozřejmě překonají a splynou v jedno. Styčný bod je zároveň pohlavním stykem, při kterém víla mimoděk rve drny mechu a mladík spolu s divákem v krátkých střizích vychutnává představy budoucího. Spatřuje bludičku oděnou jen do bankovek vysoké hodnoty, nadhazující mu klíče od luxusního automobilu před známým hotelem na Václavském náměstí a tak dále a tak podobně. Epizoda měla být zakončena vtažením hocha do lesního domku a jeho kuchyňskou činností s děckem zavěšeným na krku.
Zbývající dvě povídky se přes veškerou snahu nepodařilo přesvědčivě rekonstruovat. Sám Krutski tvrdí, že jedna měla ukazovat ženu středního věku kosící mezi návštěvníky ZOO. Za ní by zůstával široký pruh nad kotníky posečených nohou. V druhé povídce měl být ústřední postavou opilec Václav,
drápající se na sochu divokého koně, obklopený čtyřmi zřízenci. Tato scéna měla zkamenět v sousoší vrchní části Václavského náměstí.
Tyto dva náměty se skutečně v návrzích scénářů Gamery objevily, ale jejich sounáležitost s povídkami TO BYLA ALE RÁNA a V LESE je nanejvýš sporná. Tento povídkový film měl být spojen ústřední hereckou dvojicí O. Melichar - M. Bakalová, což by ovšem u sekací i zkameňovací povídky bylo nereálné. Ani další fakta příliš nepodporují Krutskiho tvrzení.
Do hlavní ženské čtyřrole byla obsazena sedmnáctiletá Marcela Bakalová (jejíž záda může divák krátce spatřit v lanovkové scéně s fotografem ve VŠEDNÍM DNI). Marcela skutečně na natáčení z Ostravy přijíždí, avšak na plac prvního natáčecího dne se nedostavuje. Gamera narychlo shání náhradu. Nachází ji v Ivaně Rohlenové, která však pro časovou zaneprázdněnost točí pouze RÁNU. Režisér je poněkud zklamán, protože musel vzít za vděk představitelkou neodpovídající jeho představě o tělesném typu hrdinky. Rozčarování se projevuje i na jeho hereckém výkonu. Tím se ovšem otevřel prostor pro Zdeňka Kymlu. Jeho metamorfózní bratr se může na plátně zaskvět nikým necloněn.
Melichar byl konečným výsledkem tak znechucen, že film po několika týdnech uvádění stáhl do trezoru a trvalo téměř dva roky, než ho vzal na milost. RÁNA je jednoznačně nejslabším ze sedmnácti filmů Gamery.
K chabým hereckým výkonům se přidal ještě fakt, že dvě třetiny filmu jsou černobílé, ač různé katastrofické efekty byly připraveny pro barevné zachycení, takže například růžové výbuchy nejsou vůbec vidět.
RÁNA je (u Gamery) nejdrastičtějším příkladem toho, jak se kvalitní scénář nezdařilo převést na film.
Jedná se o katastrofický příběh, čemuž odpovídá poměrně jednoduchý děj. Hrdinku postihuje série nevysvětlitelných příhod. Přitom se seznamuje se sympatickým hochem, který jí pomáhá pátrat po původci onoho tajemného zla, jímž se ukáže být hrdinčin vlastní bratr, prahnoucí po dědictví.
Je nutno přiznat, že ve filmu je i několik opravdu vydařených míst. Mimo již zmíněných scén s bratrem je to hlavně velice realistické zemětřesení.
Hudební složka je zajímavá mimo jiné tím, že měla původně dvě verze. Pavlíčkovo Stromboli a Jarrého Zoolook. Videopřepis byl pak v roce 1991 ozvučen Zoolookem.