Jožka Kořenek objevuje v novinách inzerát.
Přináší ho štábu Gamery.
Gamera zve muže z inzerátu na premiéru BONDA.
Na premiéře BONDA se objevuje mladík v saku.
Jmenuje se Petr Slavík.
Na vojně mu zbraní byla kamera.
Natočil tam s ní filmy ROPUCHY NA CESTÁCH a NEVÍTANÝ HOST BOLŠEVNÍK oceněné na soutěžích ekofilmů.
Daniel Krutski mu předává post kameramana, aby se propříště stal hlavním hercem Gamery.
11. září 1991 kráčí Slavík s okem u kamery žižkovskými ulicemi k bytu Zity Vymětalové. Začíná ojedinělý projekt v historii Gamery - natáčení VEČÍRKU.
O. Melichar: "Několik postav jsem měl promyšlených do detailů: cestovatel, žrout, křesťan, tanečník, soused. Některé rámcově: proutník, prezenčník, opravář, pán a paní domu. Další zcela volně: tanečnice, tanečníci, chytrý muž, kuřáci marihuany. Teprve na místě, před začátkem natáčení v interiéru jsem se musel rozhodovat. Některé postavy byly nezastupitelné (křesťan - Vladimír Vácha) a proto se ve filmu neobjevily (hudebníci - Vladislava a Vítězslav Černochovi). Jiné jsem rozdělil podle materiálu (opravář - D. Hrabák). U některých výsledek dokonce předčil očekávání (trapný opruz - Jiří Bukovský).
Herci měli vlastně improvizovat v rámci svých povah. Měli jíst, tančit v místnosti queenovských ploužáků, hovořit o čemkoli mimo natáčení tohoto filmu. Já se pak už jen vyhýbal záběru kamery (mimo svůj post tanečníka) a tu a tam usměrňoval a startoval jednotlivé epizodky."
VEČÍREK je mozaikou, či snad lépe chuchvalcem třiceti lidských příběhů jednoho večera. Pro mnohé je těch pětasedmdesát minut naprosto nestravitelných, jiným připadá snímek téměř geniální.
P. Velenský: "To je úžasné!"
O. Melichar: "Ano? A co máš... é... konkrétně na mysli?"
P. Velenský: "No, jak se vám podařilo dokonale vyjádřit to příšerné lidské odcizení!"
O. Melichar: "Cože? Lidské odcizení? Vyjádřit? ...Ach ano, ovšem, jistě - lidské odcizení!"". Dá se snad přirovnat k potrhané rybářské síti, která nemá jeden děj, ale možná hodně poetiky.
Byt. Dveře, kterými se do něj vchází poté, co vám domácí (Z. Vymětalová, P. Vondruška) otevřou, velká předsíň s lednicí a žroutem (Miroslav Brtnický), který jen jí, jí a jí, aby nakonec na WC utrousil drobný katzendrek. Tanečník (O. Melichar), který s nikým celý večer nepromluví, ani se svou otrávenou dívkou (L. Selingerová st.). Proutník (D. Krutski), mající celou ložnici pro sebe a postupně deset z jedenácti přítomných žen a dívek (mimo tanečníkova děvčete). Opruz, který každému vypráví nesnesite lně stupidní příhodu, která se nakonec ukáže být vtipnou (Bukovského vlastní scénář). Cestovatel (J. Polák) přijíždějící přímo z Afriky. Je špinavý, zarostlý, chybí mu zub. V průběhu filmu sledujeme jeho postupné "zlidšťování" v koupelně. V závěru z ní vychází oholený, ostříhaný, v novém obleku s kyticí a kompletním chrupem. Blahopřeje paní domu k narozeninám (místo oslavovaného výročí svatby) a odchází znovu do světa. Lingvista - gentleman (P. Kodym) hovořící mnoha světovými jazyky (nejvíce arab sky, anglicky a rusky), jen česky ne, uchvátí srdce neuvěřitelně akusticky dominantní V. Macháčkové a její souputnice J. Kargerové ( v BONDOVI dívka myjící si pečlivě nohu v minerálním prameni).
Také kameraman je jedním z hostů. Je s ním zacházeno, jako by neměl kameru. Tančí, houpe se na křesle, jí, pije. Jeho story dominuje v posledních sekundách filmu. Náhle se ozývá sykot, kamera houpavě klesá k zemi, uléhá na bok, zatmívačka.
O. Melichar: "Byl prostě nafukovací."