Pomocný materiál ke scénáři

KUŇĎABA* - ODVÁŽNÁ EMOTIVNÍ STUDIE.

BRAKULA (MĚLNÍK) SE TEDY RADĚJI DRŽÍ PŘI ZEMI.

FANTAZIE A LEGENDY STRANOU!

PŘICHÁZÍ REÁLNÝ A ZEMITÝ SEX.

# Do kamery:

# Po rozšíření záběru hovor pokračuje o něčem podstatném.

BYT SPISOVATELKY

Zvuk Drakuly

Béla Lugosi v roli Drakuly provádí své kejkle.

Spisovatelka sleduje z invalidního vozíku televizi.

Zvuk zvonění vytrhuje sp. od televize. Jde otevřít.

Otevírá, vyhlíží.

Tajemně prázdná chodba.

Za stálého zvonění jede do dětského pokoje.

Pod budíkem, který nechává zvonit, nachází dopis. Začíná si ho číst.

NÁVES

Ruchy

Mikrofon

Dcera vystupuje s batohem na zádech a foťákem na krku z autobusu.

Rozhlíží se opatrně očima.

Rozhlíží se hlavou.

Spatří Vesničana a zamíří k němu.

Dcera: „Hele, kudy na zámek?“

Vesničan stydlivě sklopí zrak.

Dcera si to špatně vyloží a sleduje jeho pohled.

BYT SPISOVATELKY

Mikrofon

Spisovatelka hovoří s ing. Smolíčkem. Pijí.

Sp: „Pepíku, na koho jiného bych se měla obrátit?“

Sm: „Ale Jenny … “

Sp: „Neříkej mi Jenny!“

Sp: „Vynikající nápad. Spisovatelka upírských románů přijíždí na policii oznámit, že její dceři hrozí znemrtvění.“

Sm: „Nemusela bys k nim jezdit …“ vrhne pohled na telefon.

Sp: „Pepíku, nebýt můj nakladatel, něco bych ti řekla.“

Sm: „Ale klidně mluv. Jen na mně nechtěj…“

Sp: „Poslechni, a věříš ty mi vůbec?“

Sm: „Co?“

Sp: „No jestli věříš, že já na ně věřím, nebo si myslíš, že je to jen můj image?“

Sm: „A myslíš, já jako vydavatel, nebo já jako tvůj přítel?“

Sp: „A máme to!“

Sm se lekne: „Co?“

Sp: „Řekl’s to ¾ jsi můj přítel a tak tam kvůli mně pojedeš. Teď dobře poslouchej, co máš dělat, abys odvrátil nebezpečí od sebe, ale hlavně od Mileny.“

Výkřik >

PODZÁMČÍ

Křik < výkřiK

Pohled na zámek. V osvětleném okně dvě siluety.

Upír drží 3. dívku. Zmocňuje se jí.

MÍSTNOST ZÁMECKÝCH DIALOGŮ

Ticho

Hlasité plesk na konci

Ruchy

Majordomus sedí, ruce složeny.

Vchází Zámecká.

Maj. rychle vstává a tázavě hledí.

Zám. odevzdaně přikyvuje.

Maj. se táže pohledem, co dělat.

Zám. rameny: Nevím.

Maj. pohledem: Jestli vůbec něco dělat.

Zám. mimikou: Ještě nevím.

Maj. celým tělem: To je těžké.

Zám. souhlasí a popochází k oknu.

Maj. nechtě sleduje její nohy, přichází na jiné myšlenky a již úmyslně sleduje její zadek.

Její nohy, její zadek, její hlava se otáčí, hledí kam Maj. hledí, dívá se krátce na svůj zadek, pochopí jeho myšlenku, rychle k němu popojde a dá mu facku.

SPRCHA

Hudba (? A. Badalamenti: The Nightingale) - pustit při natáčení

Upír stojí ve sprše. Je samá pěna. Přichází k němu Zámecká a myje ho. Po chvíli se k ní upír otáčí a myje jí záda. Začínají se mazlit. Pěna. Hledí si zblízka do očí. Up. jí sklouzne ústy na krk. Do pěny stéká krev.

NÁVES

Hudba

Ruchy

Majordomus se prochází. Vidí 2. dívku. Jde k ní a cosi jí říká. Vyndává perverzní časopis a listuje v něm. V pozadí Vesničan.

2. d. se na něco ptá. Maj. přikyvuje a vyndává blok. Kreslí a pak pomocí tužky animuje.

2. d. se znovu ptá. Maj ukazuje kamsi k zámku. Dívka odchází.

Maj. jde k 1. dívce a hovoří. Pak jí dává videokazetu. Loučí se. Dívka odchází.

Maj. se rozhlíží. 3. dívka jde do obchodu. Maj. jde do obchodu, brzy vychází, v ruce má průhlednou igelitovou tašku plnou rohlíků.

V druhé ruce má rohlík. Jí. Chutná mu.

(Upozornění: Následující scéna také NÁVES.)

NÁVES

Ruchy

OBCHOD

Mikrofon

Z autobusu vystupuje Smolíček s kufrem. V pozadí Vesničan.

Sm. jde do obchodu.

__________________________________________________

Sm: „Prosím tři kila česneků.“

Prodavač: „Nemáme.“

Sm: „Probůh, co si počnu?“

Pr: „To nevím. Už dvakrát z neznámých příčin nepřišel. Zeptejte se příští kvartál.“

Sm. odchází.

Pr: „Počkejte, nechcete česnekovou pastu?“

Sm: „To nevím. Musím se zeptat. Dá se od vás volat do hlavního města?“

LOŽNICE nebo MÍSTNOST ZÁMECKÝCH DIALOGŮ

Ruchy

(? Mikrofon)

Služka uklízí, couvá k velké váze.

Upír stojí u zámeckého okna a významně hledí ven.

[Zvuk tříštící se velké vázy(, hlas služky: „Jeminkote {Jemináčku}“)]

Upír stojí u okna a významně hledí ven na louku.

LOUKA

Ruchy

¾ ¾ ¾

Hudba

2. dívka kráčí loukou. [zpomalit již zde?]

Šest až deset metrů za ní jde Majordomus se dvěma rohlíky v průhledné tašce. V druhé ruce má rohlík. Jí. Chutná mu.

_________________________________________________________________

Šest až osm metrů za ní se plíží Maj. ¾ gepard. Cosi polyká. Rozběhne se.

2. d. ho spatří a prchá. [nebo až zde?]

Maj. ji dohání.

2. d. zakličkuje.

Prolnutí >

LOŽNICE < prolnutÍ

Hudba

Upír leží na 2. dívce podobně jako gepard na zebře. (2. d. nemá pruhy.)

Chvíli s ní zápasí a pak se jí zakousne do krku.

MÍSTNOST ZÁMECKÝCH DIALOGŮ

?

Majordomus stojí a kouká na dveře do dáli.

TERÁRIUM

Hudba

Myška čenichá.

Had jede pomalu za ní. Zaútočí. Chytí ji do úst a obtočí tělem.

Prolnutí >

< prolnutÍ

?

Majordomus škrtí stehny 2. dívku v pase a zakusuje se jí do tváře (?).

Pištivý křik >

PODZÁMČÍ

Ruchy < pištivý křiK

Smolíček v podzámčí slyší křik, běží.

Marně buší na dveře zámku.

[Zatmívačka]

MUČÍRNA

? Hudba

Mikrofon

Dcera jen v tričku.

Dc. nezdolně: „Mě nezlomíš, ty zrůdo!“

Ves. ji uchopí za ňadro. Drtí. Nejdříve teče mléko.

[Zatmívačka]

JESKYNĚ

Ruchy (kroky)

? Tichá hudba

Upír a Majordomus pomalu kráčí sklepeními zámku. Kroky se rozléhají.

(Up. a Maj.

Maj.

Up.)

Up. a Maj. jdou, vyjdou z obrazu.

Hlas Maj.: „Tuto?“

Hlas Up.: „Hm.“

Up. a Maj. vejdou do obrazu s lahví vína a odcházejí otočení zády.

(Temeno Up.

Temeno Maj.)

Up. a Maj. otočení zády vystupují po schodech.

POTOK

Mikrofon

Služka jde (ihned v záběru).

Poblíž potoka čeká Smolíček s kufrem na služku.

Sm.: „Slečno, promiňte, mohu Vás na chvíli pozastavit?“

Sl.: „Ech?“

Sm.: „Vy pracujete na zámku, že?“

Sl.: „H?“

Sm.: „Poslechněte, dějí se tam divné věci, viďte?“

Sl. stydlivě: „Tsss.“

Sm.: „V noci jsem slyšel křik a … a …“

Sl.: „A?“

Sm.: „A řev!!“

Sl. mírně pohrdavě: „Fm.“

Sl. přezíravě: „A?“

Sm.: „ … a spoluvina a napomáhání a … a tak … Rozumíme si, ne?“

Sl.: „Ne.“

Sm.: „No. Tak jinak. Lidsky: až Vašeho pána zajmou a přijdete o místo, můžu se o Vás postarat. No jistě. Ostatně, vyčlenil jsem si určitou částku na výdaje.“ Sahá si do kapsy. „Tak sakra už něco řekněte!“

Sl. se snaží: „É ¾ tó“ nemůže si vzpomenout.

Sm.: „Bože, to je dřevo!“ Rozhořčeně odbíhá a polohlasně: „Kdo ji obsadil?“

?

Upír významně hledí z okna.

NÁVES

Mikrofon

Na návsi se Vesničan připojuje k 1. dívce a snaží se navázat hovor.

Ves.: „Růženo, nešla bys do … do …“

1. d.: „Hele, nechceš tam jít sám?“

Ves.: „Růženo, já mám takovej … ten …“

Majordomus vstupuje mezi ně: „Slečno Růžo, tak jak se Vám to líbilo?“

1. d. se začervená: „Já Vám to vrátím, ale nemám to u sebe.“

Maj.: „No ovšem. Co kdyby jste se s tím stavila na zámku? Třeba dneska večer by se to hodilo.“

1. d.: „Jé, to né.“

Maj.: „Ale ano. Ovšemže ano. Moc by se to hodilo. Pán je na Vás zvědav.“

1. d.: „Jó?“

Maj.: „No baže! Jak ten je zvědav! Víte, co dělá, když je zvědav?“

1. d.: „Zavolá si na informace.“

Maj.: „Ani se neptejte! Sbírá!“

1. d.: „Co sbírá?“

1. d.: „Ale co?“

Maj.: „Úplně všechno. Protože na to má. Fakt ¾ stojí to za to. Dělá si sbírky. Uvidíte. Tak v osm.“

Maj.: „Padej, vole.“ a odvádí dívku z obrazu.

Ves. stojí a kouká.

Přidává se k němu Smolíček s kufrem: „Hulvát, co?“

Ves.: „Có?“

Sm.: „Hrubec. Hulvát. Vesnickej chrapoun. ¾ Pardon. … Máte chvilku?“

LOUKA

Hudba

1. dívka kráčí loukou na zámek. Nese videokazetu.

(Potkává odhozené zebří pruhy.)

VESNIČANŮV DOMEK

Pokračuje hudba

Vesničan pomáhá přestrojit Smolíčka za ženu.

PODZÁMČÍ

Pokračuje hudba

1. dívka jde k zámku. Nese videokazetu.

Pokračuje hudba

Smolíček převlečen za ženu s kufrem kráčí k zámku.

PODZÁMČÍ

Končí hudba

Ruchy

Mikrofon

1. dívka přichází s videokazetou ke dveřím zámku.

Ťuká signál.

Dveře se samy otvírají.

1. d. vstupuje, dveře se samy zabuchují.

Smolíček (v ženském s kufrem) ťuká stejný signál.

Otvírá Majordomus. Praží pohledem.

Sm. vysokým hlasem: „Hi hi já jsem tady.“

Vše utne silná rána zabouchnutí dveří.

Protažená rána >

LOŽNICE [Zpomaleně]

Upír v plášti letí ¾ vlaje.

1. dívka stojí omámeně.

1. d. padá nazad na postel (sama?).

Její výraz z omámeného v ustrašený.

Up. se sune od jejích nohou k hlavě.

Plášť je zakrývá [tažen provázky].

Když jsou zakryti, vypukne hemžení [ještě zpomaleně?]. Občas vykoukne ruka či noha oblečená [plášť držen provázky].

Občas vykoukne ruka či noha holá.

Objeví se dívčina hlava, krk a část hrudi. Pak prudce vystrčí hlavu Up. a jde jí po krku (výkřik?).

1. d. běží nahá k oknu [zpomaleně?].

Nahý Up. za ní. U okna ji dostihne.

Narazí do ní dole (vprostřed).

Zakousne se jí do krku, na okno vystříkne krev (výkřik?).

VESNIČANŮV DOMEK

Ruchy

Smolíček se za pomoci Vesničana převléká za odečítače plynu.

PODZÁMČÍ [Zpomaleně?]

?

1. dívka velmi bledá. Plouží se ze zámku.

LOŽNICE nebo MÍSTNOST ZÁMECKÝCH DIALOGŮ

Mikrofon

Velmi prudce se rozletí dveře.

Na pochodu je Zámecká: „Co to mělo být?“

Upír apaticky, jako po sytém jídle: „Myslíš …?“

Up. krčí rameny: „Nic ¾ jako vždycky. Proč se ptáš?“

Zám.: „Protože to nebylo jako vždycky.“

Up. krátce zavzpomíná: „Ale jó.“

Zám. vybuchne: „Dyť jsi ji málem zabil! Sotva odsuď lezla. Chceš mít nepříjemnosti?“

Up.: „Nepříjemnosti? S kým? S policií? Tu si platíme … Nebo snad s tebou?“

Zám.: „S policií! Tohle se už těžko ututlá … Její rodina …“ Zarazí se. „Ale hlavně se mnou! Samozřejmě! Ty ses vůbec neovládal! Prostě’s cucal a cucal a cucal! To se nikdy dřív nestávalo!“

Up.: „Ale ¾ “

Zám.: „ … že by ses takhle zapomněl s obyčejnou vesnickou holkou. Ale v poslední době je to… je to…“

Up.: „Myslím, že přeháníš.“

Zám. pomalu a důrazně: „Já myslím, že tě zajímají víc než já.“

Up.: „Vždycky jsem je potřeboval a vždycky jsem je měl. Než jsme se seznámili i potom. Nikdy ti to nevadilo.“

Zám.: „Protože to bylo jiné. A kromě toho’s býval opatrnější.“

Up.: „Snad se nebojíš toho knírače. Takových slídilů už tu bylo a jak dopadly.“

[Prolínačka]

Mikrofon

Smolíček jako plynař s kufrem.

Vrací se od zámku, setkává se s Vesničanem.

Ves.: „Tak có?“

Sm.: „Nic.“

Ves.: „Dostal jste se dovnitř?“

Sm. úsečně: „Ne.“

Ves.: „Jak to? Zase poznaly, že jste převlečenej?“

Sm.: „Jo.“

Ves. vyvalí oči: „Mysleli, že jste ženská?“

Sm.: „Ne.“

Ves. zklamaně: „Nepustili Vás ani k hodinám?“

Sm.: „Vůbec tam plyn nemají zavedený. To jste mi moh’ říct. Vy jste teda pomocník.“

Ves.: „No jó“, ožije: „vymyslel jsem pro Vás úplně tutovou historku. Jestli Vás tam teď nepustí, tak na ně klidně budeme moct poslat policajty.“

Sm. hledí nechápavě.

Ves. se smíchem odbíhá: „Musím to nachystat.“

POTOK

Ruchy (posílené ¾ mikrofon u nohou a vody)

Smolíček v plynařském s kufrem jde, cosi spatří.

Služka jde podle potoka. Vypadá špatně, sotva se vleče.

Sm. ji sleduje.

Sl. se zastaví, sundává si botu, vyklepává z ní velký kámen. Ztratí balanc, šlápne bosou nohou do svinstva. Jde si ji omýt k potoku. Vzdychá.

Sl. si sedá na břeh, myje si nohu.

Perou se, Up. ji násilní. Sl.: „Pomóc!“

Sm. neví, co dělat. Odbíhá (pro pomoc), hned se vrací, nevěří svým očím ¾ nemůže je odtrhnout. Rukou políčkuje svůj nevychovaný penis.

Sl. se to snad líbí. Vstává, odchází zdravá, veselá a rudolící. Ždíme si mokré bombarďáky a při chůzi jimi točí.

Sm. nechápe.

Na vrbě sedí Up. ¾ vodník a snad i Majordomus. Řehtají se.

Sm. se uráží, ale pak chce se zámeckými mluvit.

Up. a Maj. jsou však pryč.

Sm.: „Snad je peklo pohltilo.“

MUČÍRNA

? Hudba

Mikrofon

Vesničan k nepoznání převlečen v krešlaku a kukle (má vyhrnuty oba rukávy?), pravá ruka je od krve.

Dcera jen v tričku stojí s krvavým poničeným ňadrem.

Dc. tiše s námahou: „Zrudo, na kolena mě nesrazíš.“

Ves. uchopí čistou rukou čisté ňadro. [Švenk stranou.] Na stěně jsou dvě krvavé šmouhy od rukou.

BYT SPISOVATELKY

Mikrofon

Spisovatelka jede ke dveřím, bere dopis, vyndává ho z otevřené obálky, čte, ruce se jí chvějí (na krku šátek či šál).

Hlas Smolíčka: „Drahá Jenny, jsem nekonečně nešťasten z představy tvých pocitů při otvírání tohoto dopisu. Jak nedočkavě třesoucíma rukama trháš obálku, nemoha se dočkat zpráv o své nebohé dceři Mileně. Proto, abych vše urychlil a chvíle napětí ukrátil, tvé tlukoucí srdce zpomalil co nejvíce, obálku nezalepuji. Ach běda ¾ nevím ničehož. Milenu nikdo neviděl a do hradu se nemohu dostat. Žije tam muž mezi třicítkou a smrtí. Jakou smrtí? To je jen určení věku. Když je šedá někde mezi bílou a černou, neznamená to, že kdy zčerná. A policie? ¾ Ech. Vyčkej dalších událostí. Mám ještě několik výborných nápadů.“ Kufr cvak, „Pepík“.

Sp. ruce klesají. Pouští si video ¾ Bélu. Klimbá.

Nepříliš rychle se zhmotní Upír.

Sp.: „Vy jste on?“

Up.: „Já jsem já.“ [Bez pohybu úst]

Up. zmizí a objeví se jinde.

Sp.: „Jste upír?“

Up.: „Nebuďte směšná. Snad opravdu nevěříte pohádkám. Zkoušela jste psát scifi? I fantazie musí jít s dobou.“ [Bez pohybu úst]

Sp.: „Kde je má dcera?“

Sp.: „Vy tedy nesajete lidskou krev?“

Up. se k ní prudce otočí: „To jsem neřekl.“ [ústy]

Sp.: „Pak tedy …?“

Up.: [Bez pohybu úst] „Jako by jste nevěděla, CO VŠECHNO lidé při sexu polykají.“ Bere si oříšek z talířku. Baští.

Sp.: „……… ale …“

Up.: „A vždycky to tak bylo. A bude. Nesmrtelnost.“ [Bez pohybu úst]

Sp.: „Co?“

Up.: „Chtíč je nesmrtelný. To on roztáčí koleso dějin. Občas se překročí hranice dobových konvencí. Lúza to nechápe ¾ a vytvoří legendu. Chcete se přesvědčit o kořenech svého koníčka?“ [Bez pohybu úst]

Sp. sklouzne šátek s krku. Marně se ho snaží zachytit.

Holý krk, cípek šátku mizí.

MÍSTNOST ZÁMECKÝCH DIALOGŮ

Mikrofon

Šátek z minulé scény padá na lampu.

Zámecká vrhá nechápavý pohled.

Majordomus mimicky naznačuje rozednění.

Zám. stále nechápe.

Maj.: „Nechme toho. Svítá. Myslím, že on už se nevrátí.“

Zám.: „To není Vaše věc.“

Zám.: „Jste směšný.“

Maj.: „Opravdu? No tak se spolu vysmějeme. Dosyta! Leccos jsem si osvojil.“ Vyskočí, nohy do výše její hlavy. Nohama jí srazí klobouk.

Pak skočí kotoul a přitom jí strhne ……

Pak ji popadne za lokty, roztočí, až jí odletí lodičky a punčocháče.

Maj.: „Proč se nesmějete? Výborná scéna!“

Škubne jí rukou, tím ji roztočí vestoje, až jí odletí ……

Zám. dorotuje a zděšeně hledí.

Maj.: „Teď vyvrcholím. Chce to ovšem rozběh.“

Zám. prchá dveřmi.

PODZÁMČÍ

?

Zámecká prchá ze zámku.

Majordomus dopadá na louku kotoulem plavmo.

Zám. uhání.

NÁVES či někde na okraji

Ruchy

Smolíček civí jakoby na prchající zámeckou. Sleduje její tušený běh hlavou.

Jde k vesničanově domku. (Má ovšem kufr a svoje šaty.)

VESNIČANŮV DŮM

Mikrofon

Smolíček vchází. Dveře otevřené, nikde nikdo. Nese kufr.

Sm.: „Dveřmi.“

Ves.: „Na ty jsem zapomněl. No nevadí.“

Sm. ukazuje na krev: „Co to máte?“

Ves.: „No, to je ta nová finta. Já budu oběť Vaší rychlé jízdy. Přitáhnete mě na zámek a budete žádat o první pomoc.“

Sm.: „To by mělo vyjít.“

Ves.: „No a když odmítnou … no … koho zavoláme? … koho si platíme?“

Hlas dcery: „Policie … pomóc!“

Ves.: „Přesně tak.“

Sm.: „Co to bylo?“

Ves.: „No já.“

Sm. ukazuje na dveře: „To šlo odtud!“

Sm. zděšen odbíhá hledat (s kufrem).

MUČÍRNA

? Hudba (Jak otevře dveře, jako by za nimi hrála.)

Mikrofon

Smolíček nachází krešlak, kuklu (i nádobky s krví, mlékem, pytlíky a hadičky. Tyto ne moc okatě.)

Dc.: „Dr. Smoulicek, I presume?“ [Titulek: Doktor Smolíček, předpokládám?]

_________________________________________________________________

V případě realizace scény 39 natočit zde „zatočení“ pro prolínačku.

[Prolínačka]

ÚSTAV [Prolínačka]

Ruchy

? Hudba

Vše se točí.

Dcera dřepí v blázinci. Zabuchuje se před ní mříž.

(Zřízenec v bílém plášti cosi zapisuje do chorobopisu, případně stříká Dc. hadicí.)

[Vše bledne]

BYT SPISOVATELKY

Ruchy TV

Hudba

Scéna 33 černobíle: Spisovatelka jede ke dveřím, bere dopis, vyndává ho z otevřené obálky, čte, ruce se jí chvějí … zní hlas Smolíčka: „Drahá Jenny, jsem nekonečně nešťasten z představy tvých pocitů.“ a následuje: „ tvých pocitů … tvých pocitů … tvých pocitů … tvých pocitů …“ stále tišeji do vytracena. [Rozšíření záběru.] Spisovatelka sedí u televize a toto sleduje. Krk má obvázaný, či je to paráda? [Začíná titulková hudba.]

V ruce drží chorobopis z ústavu.

dopis od dcery

dopis od Smolíčka v obálce

budík

telefon

oříšky či jiný mls

VHS nahrávka spisovatelky (scéna 33)

šál použitý na zámku

terárium, had a myš

foťák

batoh

náplast

šampón pěnivý

krev

krev pitná

hadičky

váčky na kapaliny

váčky na kapaliny rozkusovací

mléko

rohlíky

průhledná igelitka

autobus

zlatohlávek

videokazeta

oplzlý časopis

blok animovací

tužka

foto zebry

foto geparda

čerň tělová

krém na bílé prdele

sklepní láhev s korkem

červené víno do ní

prach

kufr

injekční stříkačka

chorobopis z blázince

provázky

vysílačky

fen

Postavy v jednotlivých obrazech