Chudák a psychopat

BOMBASTIK ještě nebyl sestříhán a už probíhaly práce na scénáři nového filmu. Měl hned několik pracovních názvů: CHUDÁK A PSYCHOPAT, MĚLNÍK, PEŠICE, BOBEČKY, HOVNON, KUŇĎABA. Nakonec Krutski prosadil ten první, původní.

Melichar snil svůj věčný sen o jednoduchém filmu pro tři - čtyři herce, natáčený v jednom interiéru. Jako vždy svůj souboj s vlastní životností příběhu prohrál: 6 interiérů - z toho jeden 70 kilometrů od Prahy, tři exteriéry a osm postav. Čtyři z nich se obešly bez přeobsazování: chudák - Krutski, psychopat - Melichar, advokát - Palatý a syn - Hladík. Zbývající se přeobsazovali třeba i pár hodin před natáčením. Zde Gameře opět vytrhla trn Evona Vytisková - novomanželka (původně T. Beranová a Johana Kodetová). První manželka - Hanáková (J. Moravcová a V. Macháčková), dcera - Ebrová (T. Beranová a L. Jirsová) a dědek - Matoušek (M. Šusta).

Natáčení rodinných scén u krbu se realizovalo 26. a 27. září ve Stříbrné Skalici, ostatní - jednodušší, v září a říjnu v Praze.

Melichar: Inspiroval mě Scorseseův film MYS HRŮZY* s Robertem de Nirem a Nickem Noltym. Inspiroval mě v tom smyslu, že jsem měl představu, jak bude de Niro likvidovat Noltyho rodinu. On to však udělal jinak. CHUDÁK A PSYCHOPAT je podle té mé představy."

Což se dá v kostce popsat takto: hlava rodiny se domnívá, že jeho blízcí jsou brutálně likvidováni, zatímco jsou pouze intrikami odlákáváni. Nakonec osamělému chudákovi přichází psychopat nalít čistého vína, čímž ho zdrtí ještě víc. V závěrečné scéně leží na stole mezi oběma muži revolver. Kamera zabírá vyhaslý krb a ozývá se výstřel. Můžeme si tedy jen domýšlet, kdo a s jakým výsledkem vystřelil. Co nám prozradí scénárista O. Melichar?: Ne, nebudu vám říkat, že to byla rána z výfuku auta před domem a oba že se lekli až... Možná kdyby to byl film někoho jiného, udělal bych si nějaký názor. Tady však vím, že jsem scénář ukončil psychopatovým výkřikem ,Dost - dost a ten výstřel, který tam Petr Slavík domixoval s ostatními efekty, vlastně ani při natáčení nezazněl.

Chci vyvolávat pocity a nálady. Je mi dost jedno, jestli nějaký vymyšlený pan X nakonec zemře, nebo se uzdraví. Je mi jedno, jestli hrdina minutu před koncem vypustí duši, nebo ji z něj vymaže poslední zatmívačka. Stejně už ho nikdy neuvidíme** . Tedy - nemohu odpovědět, protože pravdivá odpověď není.

Je tu jiná věc. To, co v závěru psychopat vychrlí chudákovi do tváře (nemyslím ty křupky) - takové ty řečičky o sobeckosti každého z nás a o (logickém) přeceňování vlastních problémů - to je část mých názorů, kromě toho vyslovená hercem s mým jménem. Proto je asi logické, že bych fandil spíše psychopatovi. Ale nezapomínejme, že pohnutka vedoucí ho k nenávisti - tedy ono chudákovo nechtěné vražení do něj na ulici - je přece transparentním příkladem toho, co sám lidstvu vyčítá a důvodem, proč jsem ho sám nazval psychopatem. (I když hlavně proto, abych ho nějak označil - on sám se nazývá Cyril Slušný či motýlkář Lumír, což mu samozřejmě nebaštíme - normálně jsem dalek toho, vůbec toto slovo používat.) Vždyť chudák" je opravdu chudák.

Kromě toho nemám rád zbraně."

Abychom čtenáři ještě víc přiblížili Gameru, uvádíme výsledky jakési ankety:

P. Stibůrek: "Vystřelil chudák, měl ke zbrani blíž. Psychopat stál zády."

J. Moravcová: "Některý z herců konečně vystřelil na režiséra."

D. Krutski: "Nechci být sobecký, ale střílel chudák."

P. Velenský: "..........no........... určitě nevystřelil psychopat na chudáka."

K. Ebrová: "Psychopat zastřelil chudáka. Byla to rána z milosti."

I. Martínek: "Chudák střílel na psychopata."

P. Slavík: "Můžu chvíli přemejšletpsychopatstřílelnachudáka."

E. Vytisková: "Tak do hloubky jsem o tom zatím neuvažovala. Asi spíš psychopat zastřelil chudáka."

T. Palatý: "Nevím."

Osud CHUDÁKA A PSYCHOPATA byl podobný jako ROZPAROVAČŮV. Téměř rok trvalo, než se dostal do střižny. Tady však podobnost končí. Po premiéře 5. listopadu 1993 se na Gameru snesla sprška chvály. O. Melichar: "Dost mě to překvapilo. (Hlavně po tom, co ho Slavík a Krutski zavrhli.) Lidé například chválí herecké výkony, dokonce i můj, ač se na sebe, hlavně v závěrečné pasáži, zase nemůžu koukat. Ale hlavní důvod je ve srozumitelnosti děje - jak mnozí přiznali. Tak nevím, je-li zrovna tohle to pravé kokosové."